CZ DE EN

200 let rosteme
1816 – 2016
Rosteme spolu s vámi
1816 – 2016
Z železáren pod kapotu
1816 – 2016
Co rok, to zkušenost
1816 – 2016
200 let živá firma
1816 – 2016
200. rok oslavte s námi
1816 – 2016
200 let práce pro lidi
1816 – 2016
200 let rosteme
1816 – 2016
Co rok, to zkušenost
1816 – 2016
Z železáren pod kapotu
1816 – 2016
Rosteme spolu s vámi
1816 – 2016
200 let živá firma
1816 – 2016
Tomáš Plítek při výuce studentů, učebna CAD prostředí
Tomáš Plítek, konstruktér vývoje ve společnosti KOVOLIS HEDVIKOV a.s. vyučuje na Střední odborné škole a středním odborném učilišti technickém v Třemošnici druháky a třeťáky. Předmět se jmenuje Informační a komunikační technologie.
Co se studenty ve škole konkrétně děláte?
 
Učím je modelovat ve 3D. Jejich úkolem je naučit se ovládat „CADovské“ prostředí a tím konkrétním programem je SolidWorks 2015.
 
Kolik studentů učíte a jak jsou šikovní?
 
V loňském školním roce jsem jich vyučoval dvanáct třeťáků, ze tří oborů dohromady. Byli šikovní, hlavně dvě děvčata, která s nimi byla ve skupině.
V letošním školním roce učím dvě třídy – druháky a třeťáky. V každé třídě je sedmnáct studentů a v jedné jsou i tři děvčata. Musím říci, že druháci jsou daleko nadanější, jde jim to samo. Třem studentům dávám dokonce modelovat nejsložitější modely, jaké mám. A oni to i tak stíhají. Musím samozřejmě hledat kompromis, aby i ostatní měli co dělat a bavilo je to, ale aby se ti šikovnější nenudili.
 
Jaké známky dáváte a co hodnotíte?
 
To záleží na složitosti práce, jakou děláme. Většinou za každé čtyři chyby dávám stupeň dolů a průměrně je to tak dvě mínus. Hodnotím hlavně postup tvorby modelu a až poté hodnotím chybovost oproti zadání.
Při modelování jsou určité doporučené postupy, jak co dělat, a v případě, že se tyto postupy nedodrží, mohou nastat problémy s jeho případnou úpravou.
 
Jaké?
 
V CADovském prostředí se kreslí parametrickým modelováním, veškeré rozměry se stávají parametry, jsou na sobě závislé. Pokud není model plně parametrický, může docházet k deformacím v sestavách a tyto deformace se pak hůře odstraňují.
 
Kdyby se váš student po maturitě stal zaměstnancem Kovolisu, na čem by tady mohl pracovat?
 
Pokud budeme hovořit stále o modelování, mohl by se podílet na výrobě odlitků takzvaně „hlavou“. Samozřejmě, že pouze modelování nestačí. Je třeba znát další věci, hlavně ze strojírenství. Mám ale pár studentů, kteří na to potenciál mají, a když budou dále studovat a zlepšovat své znalosti a schopnosti, mohli by u nás jednou pracovat třeba jako konstruktéři.
 
Co Vás baví?
 
Baví mě cokoliv tvořit. Práce mě musí bavit a tak mám zálibu nacházet si v ní něco navíc. Nerad dělám stereotypní práci, ale ani té se samozřejmě nevyhnu. Nejraději mám, když – pomyslně řečeno - dostanu bílý papír se zadáním a mám možnost na něm na konci předat něco, co má nějakou hodnotu. To platí v mém životě obecně, ne jenom v práci.
 
Na co jste hrdý?
 
Vyjma počítačových simulací, které dělám pravidelně, jsem nejvíce hrdý na návrh vtokových soustav na GKN převodovky. Návrhy, které jsem udělal, se nakonec zrealizovaly a stále se podle nich vyrábí.
 
Co je pro Vaši práci důležité?
 
Pro mě a vlastně pro kohokoliv, kdo modeluje, je důležitá hlavně kreativita, nápad a také zkušenosti. V CADovských prostředích jsou nabyté zkušenosti znát. Je vidět, zda s nimi pracujete rok či deset let.
 
Co děláte ve volném čase?
 
Mám rád adrenalin, nebezpečí, a to mi kompenzuje můj koníček – skákací boty. Jsem trochu blázen do akce a rád zkouším nové sporty a věci obecně. Mám dost nízký pud sebezáchovy a tak je to kolikrát takzvaně „na hraně“. Mám také spoustu přátel, kteří jsou stejné povahy jako já, takže je stále co dělat. Právě díky skákacím botám jsem se seznámil se svou manželkou.
 
Co Vás baví na Kovolisu?
 
Jsou tu fajn lidi a mám to do práce tři minuty. Cítím se tu mnohem lépe než v předchozím zaměstnání, jelikož lidé se tu snaží spíše spolupracovat.
 
Zdenka Hanyšová Celá
2016 03 03 spoluprace22016 03 03 spoluprace3
 2016 03 03 spoluprace4
Foto: Marie Vašková