CZ DE EN

200 let rosteme
1816 – 2016
Rosteme spolu s vámi
1816 – 2016
Z železáren pod kapotu
1816 – 2016
Co rok, to zkušenost
1816 – 2016
200 let živá firma
1816 – 2016
200. rok oslavte s námi
1816 – 2016
200 let práce pro lidi
1816 – 2016
200 let rosteme
1816 – 2016
Co rok, to zkušenost
1816 – 2016
Z železáren pod kapotu
1816 – 2016
Rosteme spolu s vámi
1816 – 2016
200 let živá firma
1816 – 2016

Do firmy přišel před 13 lety, spoustu let pracoval jako technolog - vedoucí technologie
Nyní vede obrovský tým slévárny. Sám říká: Dnes je to tady úplně jiný svět.

Proč jste si tehdy vybral Kovolis?

„Vzpomínám, že jsem měl dva důvody, proč jsem sem šel pracovat. První důvod byl ten, že jsem nechtěl jít do žádné z nadnárodních společností, které jsou pro mě symbolem přebujelé byrokracie. Chtěl jsem jít pracovat do firmy, kde se budu moci rozvíjet, a která bude v českých rukou. Tuhle příležitost jsem viděl v Kovolisu. Byla to malá firma, kde se zrovna zaváděli první roboti, byly tu dva ABB roboty. Zaváděl jsem s kolegou první postřikový robot.“

Pracoval jste nejdříve jako vedoucí technolog, nyní vedete půl druhé stovky lidí. Jaký je v tom rozdíl?

„Ta práce je dnes úplně jiná, najednou nemám na starosti 15 lidí, ale tým 150 lidí. Těch 15 lidí dříve mělo středoškolské a vysokoškolské vzdělání a pracovalo jiným systémem. Byli to technologové a lidé, kteří měli odborné znalosti, zvyklí pracovat systematicky, programovat s roboty, seřizovat lisy.

Teď mám na starosti tu druhou stranu, stranu výroby, lidi, kteří přímo provádějí činnosti, které jsme jim připravovali. Provádějí je na slévárně, jsou to výkonní pracovníci, pro výkon této práce potřebují určité odborné znalosti a je tu potřeba podat vysoký výkon.“

 

Co funguje při řízení takového množství lidí, aby náročnou práci zvládali?

„Určitě je to každodenní práce s nimi, jejich vlastní každodenní práce, jejich motivace. A hodně důležitá věc je důvěra.“

Kdo vlastně je dnes slévač?

„Ta doba se hodně mění, když jsem sem před 13 lety přišel, byl slévač muž, který rozuměl technologiím, stoupnul si k té mašině, věděl, co zmáčknout, jak upravit teplotu, přivřít chlazení, rozuměl principům, na kterých to funguje. Byl to také člověk, který tu dělal delší dobu, uměl to, získal k tomu vztah. Ta doba je dávno pryč. Dnes slévač má vše naprogramované, zautomatizované, takže on dnes spíše musí umět ovládat několik počítačů navzájem propojených, hodně tlačítek, kontrolovat hodně věcí, zda jsou dodržené tak, jak mají být.“

Jaké jsou nejdůležitější vlastnosti slévače?

„Určitě tah na branku, určitě zájem, který ve spoustě profesí moc chybí. Dnes obecně je problém dělat strojařinu, slévačina specifický obor, dnes školy chrlí lidi, kteří chtějí dělat tabulky, či sedět na úřadě. Ale aby někdo šel dělat řemeslo a chtěl dělat, byl lidsky poctivý, aby udělal kus dobré práce.“

Co „vašich“ 150 lidí znamená pro tuto firmu?

„Znamená podle mě hodně moc, protože slévárny jsou alfa a omega Kovolisu. Protože kdyby nevznikl odlitek, neměl by ho kdo opracovávat na obrobnách, neměli by práci další lidé. Nebyl by obchod. Je dobré si uvědomit, že prvotní, proč tu tahle firma je, je výroba odlitku. A polovinu lidí, kteří vyrábějí odlitky, mám ve svém oddělení.“

V čem je Kovolis dobrý? Čím se může chlubit?

„Můžeme se chlubit tím, že jsme stabilní zaměstnavatel, který roste, a nadále máme ohromný potenciál dalšího rozvoje. Když se podívám do minulosti, tak když jsem před 13 nastupoval, byla jiná podobná firma, odkud jsem přicházel, tradiční slévárnou. Dnes je tato firma daleko za námi, my jsme dnes mnohem větší než oni, takže práci, kterou nestíháme, jim vyvážíme. Náš Kovolis má ohromný náboj, nabíráme spoustu nových zakázek, výroba obrovsky roste, zaměstnáváme stále více lidí, děláme mnohem složitější odlitky, na mnoha nových technologiích. To sebou nese nároky na lidi, kteří se musí stále učit nové věci.“

Co se tady za dobu 13 let vlastně změnilo?

"Už jsem říkal, že když jsem přišel, zaváděl se tu první postřikový robot. A začínaly se zde provádět automatizované ostřihy, technologie lití, dělali jsme to na koleně, podomácku. Dnes je to standard. V automatizaci se udělal za tu dobu opravdu ohromný kus práce. Dnes jsou nerobotizované projekty téměř historií, robotizace vítězí i díky nižším výrobním nákladům."

Jak byste chtěl, aby byli slévači vnímáni mimo firmu?

„Firma Kovolis je neuvěřitelně stabilní, pořád roste, pořád se kupují nové technologie. Když se bavím s kolegy z jiných sléváren, tak v technologii spousta z nich říká: „Ty to máš dobrý, když chceš koupit robota, prosadíš si to, koupí ti to. Když je to někde jinde, tak mi to nikdo nekoupí a já budu pět let dělat tabulky a vysvětlovat a přesvědčovat, že to je potřeba, a stejně to nikdo nekoupí. Vidím jako hodně silnou stránku, že se tu investuje do těchto technologií, když jsou třeba.

Proto si myslím, že bychom měli více dávat vědět o tom, že děláme rheocasting, technologii, kterou umí čtyři, pět pracovišť v Evropě či solná jádra. To jsou projekty evropského významu. A věřím, že o nich budou brzy vědět mnohem víc i lidé za branou Kovolisu a že na to budeme náležitě hrdí.“

Zdenka Hanyšová Celá

© 2011-2015 Kovolis Hedvikov a.s., Veškerá práva vyhrazena | Realizace HezkéWEBY.cz